StarGate Fallen

Krytý výcvikový prostor, pro nácvik střelby z boxů na statické i pohyblivé terče.
Zákaz používání výbušnin, a zbraní s destruktivním účinkem !!!! Vyjímku tvoří ochromující a kouřové granáty


Zároveň zde najdete cvičný dům, kde si můžete nacvičit, osvobozování rukojmých a podobné situace, kde vás může instruktor sledovat z můstku nad komplexem.

Vyzvedla jsem si zbraně ve skladu. Nebyla jsem úplně nadšená. Přesněji, nebyla jsem úplně nadšená z nože. Vím, jak používat některé ostré předměty, ale tenhle prostě nebyl dobrý, byl příliš velký, nevyvážený a divně špičatý. Instruktor se mi vysmál.
Vešla jsem do kóje a nasadila si sluchátka. 20 metrů, statické cíle, pro začátek. Stejně to nebude slavné. Nabila M9, odjistila a zamířila.
Vohou, slečno, držíte to divně! Ne, nedržím. odporovala jsem. Začínal mě štvát a to se ještě ani pořádně nepředstavil. Zhluboka jsem se nadechla a dodala doplňující informace. Jestli se bojíte, že si zlomím zápěstí, tak to fakt oceňuju, ale jsem levačka a z téhle hračky nebudu střílet poprvý. Znovu jsem zamířila, zpevnila ruku a vystřelila. Neminula jsem. Tedy, rozhodně ne úplně. Myslím, že by to byla tak trojka. Natáhla jsem zbraň a a soustředila se víc. Vyprázdnila jsem zásobník. 2, 4, 3, 5, 3, 4, 6, 4, 7, 8. Teď jsem to nehodlala vzdát. Přebila jsem, natáhla, nadechla se a nechala oči otevřené. 8, 9, 8, 7, 8, 7. To snad není možné. Zkuste trochu uvolnit ruku. Ohlédla jsem se, netušila jsem, že tu pořád je. Sundala jsem sluchátka. Říkám, zkuste uvolnit ruku, držíte to, jako byste z toho měla strach. Fájn. zamumlala jsem a poslechla ho. 9, 9, 9, 10, 9, 8. Možná na tom něco bude. Podala jsem mu M9 a vzala P-90. Několikrát jsem cvičně vystřelila kolem sedmičky a uznala, že možná bude jistější, zkusit to pravou. Trefila jsem přesně. Neříkala jste, že jste levák? Učili mě praváci. zamumlala jsem zahanbeně. Mělo by mi to z levé jít líp. Mělo, ale nešlo. Ach jo. Ještě párkrát jsem prudce stiskla spoušť a v průměru to byla devítka.
otočila jsem se k němu. Už můžu? zeptala jsem se s nadějí v očích. Ještě tohle. podal mi nůž. Postavila jsem se, zaměřila se na střed těla, chvíli jsem zkoumala, jak to mám chytit a pak mi úchyt nože musel ukázat. Zkusila jsem ho bodnout po figuríně, netrefila jsem ale vůbec nic. Při dalším pokusu mi nůž vyklouzl z ruky mnohem dřív, než jsem to zamýšlela a skončil pět centimetrů od mého nártu. Kurva! vyjekla jsem vyděšeně. Budu předstírat, že jsem to neslyšel a zkusíte to znovu. nakázal přísně. Další pokus nebyl slavnější. Nůž skončil figuríně v paži, ale byla jsem si jistá, že zrovna tam, by to bylo každému ukradené. Vzal mi tu věc z ruky a vysvětlil, jak mám nůž směřovat. Snažila jsem se soustředit na místo, kam jsem chtěla nůž dostat. Opravdu jsem se snažila. Většinou skončil ve stehnech figuríny. Vzdávám to. Na tohle nemám. Ani to neumím pořádně chytit. oznámila jsem a máchla rukou s nožem. Skončil přesně tam, kam jsem se ho snažila celou dobu dostat. Dobře, zlepšujete se. Možná ale všichni budou šťastnější, když budete střílet. uznal. S ulehčením jsem se vypoklonkovala.

Vyzvedla jsem si v muničáku hračky a došla ke své oblíbené kóji. Už od dveří jsem ale tušila, že to nebude tak lehké. Byla obsazená. Kousla jsem se do rtu a zachvátila mě panika. Co teď? Promiňte. zkusila jsem to. Zopakovala jsem to čtyřikrát. A pak ještě dvakrát. Pro jistotu. Nevnímal mě. Promiňte, nemohl byste si vzít vedlejší kóji? Otočil se ke mě čelem a koukal na mě jak na idiota. Raději jsem rychle zaplula jinam. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Nasadila jsem si sluchátka a nabila M9, abych nad tím nemusela přemýšlet. Statik, dvacet metrů. Minule to nešlo. Postavila jsem se a zapřela paty do země. První výstřel, sedmička. Pokračovala jsem a bylo to lepší. Do středu jsem se sice trefila jen dvakrát, ale průměr byl stejně slušný. Přehodila jsem zbraně a posunula terč dál. P-90 už jsem znala déle a vidět to bylo i na výsledcích. Průměr vyšel na devět a půl. Ještě párkrát a budu zase ve formě.
Nechala jsem terč mírně rozpohybovat. Ale byla to chyba. Trefila jsem v průměru jednou střelou z pěti. Beru to zpátky. ušklíbla jsem se. Budu muset cvičit víc. Stála jsem v kóji asi další půl hodiny a trefila se jen čtyřikrát. Patnáctkrát vedle, to je fakt radost. Naštvaně jsem se sesbírala, vrátila zbraně a znovu si přísahala, že už mě tu nikdo nikdy neuvidí.

V muničním skladu jsem si vzal svoje zbraně a šel na střelnici. Procházel jsem kolem kójí, až dozadu.
Vlezl jsem si do poslední a z přihrádky vyndal terč, připevnil jsem ho a nastavil na vzdálenost 25 metru. Z pouzdra na noze jsem vytáhl M9, zasunul zásobník, natáhl závěr pistole a zamířil. V klidu jsem se nadechl a vydechl. Při výdechu jsem zmáčkl spoušť. Takhle jsem pokračoval, dokud jsem nevystřílel zásobník. Když závěr zůstal v zadu tak jsem položil pistoli a přivoloval jsi terč. Vzal jsem fixu a označil místa zásahu. 5, 6, 5, 7, 4, 7, 7, 6, 5, 6, 4, 4, 5 prohlížel jsem si zásahy a řekl jsi. ,,Mohlo to být lepší. Budu muset lépe mířit.“ Terč jsem podepsal a založil. Vytáhl jsem další a poslal ho na stejnou vzdálenost. Zvedl jsem pistoli a zasunul nový zásobník, prstem jsem uvolnil pojistku a připravil se ke střelbě. Při druhém pokusu se mi vedlo líp. Průstřely byli víc pohromadě směrem ke středu.
M9 jsem zasunul zpátky do pouzdra a vzal do ruky MP5 a posunul terč na 40 metrů.
Přepnul jsem z jednotlivých na dávku a začal jsem střílet na terč. Střelbu jsem ještě půl hodiny trénoval, dokud se za mnou neobjevil instruktor. ,, Chtělo by to lépe mířit a uvolnit se.“
Otočil jsem se k němu a řekl. ,,Vím, ale jsem zvyklejší na 58. 58 je o něco těžší než MP5.“
,,Teď mi ukažte, jak umíte zacházet s nožem.“
,,Bez problému.“ Instruktor mě zavedl k figuríně. Odložil jsem si MP5 a vytáhl nůž, uchopil jsem ho, jak jsem se to naučil u výsadkářů a stejným způsobem, jako jsem to dělal už mnohokrát při výcviku a zaútočil jsem. Když instruktor viděl, že umím zacházet s nožem, tak souhlasně přikývl. Po té jsem se rozloučil s instruktorem a odešel jsem odevzdat zbraně.

Vyzvedla jsem si zbraně a zamířila ke kóji. Nasadila si sluchátka, nastavila terče, třicet metrů, mírný pohyb. Mírný pohyb, mírné soustředění. Nabila a odjistila jsem P-90. Krása. Prvních deset střel se dostalo tak blízko středu, až to bylo neuvěřitelné. 7,8,7,8,9,9,7,8,9,9. Dalších pár se dostalo ještě blíž. Tohle by mohlo stačit. Prohodila jsem zbraně. M9 jsem měla ráda. Ale prostě jsem se nikdy netrefila tak dobře. Průměr skončil na osmičce. Skoro. Zkusila jsem neposloechnout dobře míněné rady, co jsem kdy dostala a ruku zpevnila víc, než bych měla. Devět. Proč to takhle jednoduchý nemůže být všude? V kóji jsem strávila ještě dvacet minut, což pro mě bylo dvanáct ran. Posbírala jsem si věci a odešla.

Přesně, jak jsem očekával. Jen jsem pohledem zkontroloval hodinky a ani nevnímaje čas na nich právě zobrazen zamížil jsem do jedné z kojí a zahledl se na terč. Vzal jsem zbran do pravé ruky vsunul zásobník a odjistil. Potěžkal jsem si jí v ruce, příčemž, jsem začal uvažovat dopředu.
Dlouho jsem nestřílel. Po šesté ráně mězačně brnět ruka. Vzdálenost 50 metrů, terč standartní,podmínky přijatelné. První salva postupně se zaměřováním, uspěšnost by měla být okolo 60 procent.
Namířil jsem tedy zbran směrem k terči a zacílil. Zadržel jsem dech a vystřelil, načež jsem hned zase se párkrát nadechl, než jsem znovu zadržel dech. Podruhé jsem vystřelil a opět zasáhl terč. Rozhodl jsem se takhle pokračovat do doby, než jsem vyprázdnil zásobník ve zbrani. Uskutečnil jsem výměnu plného za prázdný a dal si chvilku na čas. Dlouho jsem nestřílel, jde to poznat. Stejný postup, uspěšnost bude cca o deset procent menší. Ruka začíná těžknout. mysl se však vyjasnuje.
Natáhl jsem ruku a zamířil do druhého kola. co výstřel to zásah. I když mě to pokaždé ubíralo o stabilitu a tudíž i přesnost, koncentraci jsem měl stále stejně vysoko. Po osmém výstřelu jsem ale pocítil menšíé bolest v ruce a musel jsem si na chvilku odpočinout. Fakt je tá doba znát. protřepal jsem si ruku abych si jí trochu uvolnil. Jakmile jsem se po několika desítkách vteřin cítil lépe, vrátil jsem se ke střelbě. K dokončení druhé serie, mě zbývalo ještě pár uspěsných zásahů, které jsem si připsal na svůj vrub. Netušil jsem zda mě nezačne ruka bolet ještě víc, ale měl jsem ještě druhou. Třetí serie byla vesměs stejná jako tá druhá. Všechny střely byly v terči, což mě těšilo, ale naoopak každá střela nakonec končívala na okraji než na středu. Rozhodl jsem se prohodit ruku v které jsem držel zbran a tak se pustil do čtvrté serie. Po ukončení čtvrté serie, jsem si sám sobě zkonstatoval neuspěch oproti předešlým. Slabší ruka, rychleji se unavila. Soustředěnost opadala, alkohol otupil přesnost. Dalo se to ale čekat. Odložil jsem zbran na pult a protáhl si zlehka obě ruce. Uvažoval jsem zda si dát ještě pátou serii, ale po rychlém uvažování jsem to zavrhl. Když jsem si k sobě přivolal terče, zjistil jsem že uspěšnost trefování při čtvrté serii byl jen jeden zásah do terče. No tak je čas se vrátit na oslavu. Ještě jsem musel jít vrátit zapůjčenou zbran a dát se tak nějak do pohody.

Koukla jsem se na zbraň co jsem držela. Ok. Měla bych si to procvičit ... hje to jenom střelba na cíl ... položila jsem si M9 a desert Eagle (Dále jen D.E) před sebe na pultík a koukla na terč před sebou. Je to jen střelba, abych to nezapomněla ... jen střelba ... představuj si, že je tam někdo koho nemáš ráda ... třeba královna úlu ... nasadila jsem si sluchátka a brýle. Vše zkontrolovala a vzala M9 a koukla na terč. Nadechla se a vydechla. Vystřelila jsem a tentokrát to zasáhlo v kolečku číslo 4. Zpětný ráz mi tolik nevadil. Zavrtěla jsem hlavou a vysřelila zase. Vzala jsem si jenom 6 ran, nechtěla jsem zbytečně plýtvat náboje. Po akci jsem zjistila, že mi to moc nejde tak jsem si vzala D.E a šla střílet na terš touto zbraní. Měla jsem to v jedné ruce a ten zpětný ráz byl na mě opravdu dost silný. Vystřílela jsem všechno, ale opravdu jsem se trefila jen pár ranama na černá pole. Kousla jsem se do rtu a přemýšlela co dál. Asi budu muset omezit střelbu z malých zbraní. Skončila jsem střelbu. Věci jsem zase odnesla do municčního skladu.