"Soukromí? Ja som myslel že sa vždy ráda pridáš. No co teda ty sprchy?... Sabrino?" viac som na to nereagoval.

Po třech flaškách vodky mi to nepřišlo jako špatný nápad, uculila jsem se na Sab.
"Madam, mohu vás doprovodit do sprchy?" usmála jsem se na ní svůdně. Nejprve nechápala, ale potom jí to došlo a s rádoby vážnou tváří přikývly.
"My jdeme." oznámila jsem, cestou jsme se ještě stavily pro župany.

Pozreme sa s Jaegrom na seba a naraz sa pohneme za nimi. Zo šatne si vezmeme jenom uteráky a pak vkročíme do sprchy.
"Múžeme se přidat?" povieme aj keď už sme sa vlastne pridali...

"Pohni kostrou!" táhla jsem ho za paži do tělocvičny. Bránil se, ale nebylo mu to nic platné.
"Katjó, na to už jsem starý..." protestoval chabě. Stáhla jsem si tílko a zůstala jen ve sportovních šortkách a podprsence, to už ho trochu zaujalo. Postavila jsem se naproti němu do pozice, a rukama před tělem a čekala na něj. Otráveně si odfrknul a svléknul bundu, nože, odložil láhev. Rozešel se naproti mě a líně začel levačky úderem na břicho, vykryla jsem to pravou a druhou paži nastavila na kop, vedený do stehna. Zarazil do mě plnou silou, udržela jsem rovnováhu a vymanila se od něj. Vypadal že ho ta rvačka se mnou vyloženě nebaví, asi tak vášnivě nemiloval boj jako já.
"Franku snaž sé..." udělala jsem na něj oči. Potřeboval motivaci.
"Když vyhraješ, tak ti půjčím Sab." zvídavě jsem se na něj podívala. Ožil. Chlast a ženský...
"Beru." utrousil a vyrazil pořádně, kopem mě do břicha. Ztlumila jsem náraz a vedla mu úder na solar, vyhkryl mi to levou. Využila jsem volného místa u jeho levého podpaží a dostal ránu plochou dlaně, zaskučel a odtáhl se ode mě. Byla jsem ve svém živlu, chtěla jsem si na něm vyzkoušet pár technik co mě učili Jackovi kluci... Dostal zdánlivě nevinnou ránu do kolenní jamky, šel do kleku a to jsem potřebovala, Přes rameno jsem se mu dostala kolem krku, zachytila a strhla na zem, na sebe a rychlým přetočením jsem se dostala nad něj. Vítězoslavně jsem se mu usadila na trupu a nemohla jsem si odpustit spokojený úsměv, i když jsem viděla jak se mi na ruce barví modřiny.
"Šikovná. Vyhrál jsem?" zeptal se samolibě. Rozesmála jsem se a zavrtěla jsem hlavou, ušklíbl se a zvendul mě v náručí. "Kecáš."

Konečně doma oddechla jsem si a odložila si tašky u vchodu. Vešla jsem dovnitř a panelem zavřela dveře, školení důstojníků bylo úmorné a taky jsem si musela vyřešit některé své osobní věci. Na Atlantidě bylo ticho, všichni byli někde pryč a mě to vyhovovalo, mohla jsem se lépe soustředit. Bezmyšlenkovitě jsem začela s rozvičkou, potom běžné věci, protahování, kopy, údery, výskoky a pár zlomených tyčí, které vypadalo že se na ně roky nesáhlo. To to tu musí s fyzičkou vypadat... No nic, brzo začneme s testy pousmála jsem se pro sebe, když ze mě stékal pot a vsával se do šedého sportovního tílka. Připadalo mi to jako úžasný, dokonalý tanec, když jsem se z kliku zvedala do vysokého výskoku s přemetem a dopadala jsem, chodidlem napřed až podlaha v doju zaduněla. Nádherný rituál který jsem dělala každodenně, který mě tak uklidňoval ať jsem byla kde jsem byla. Bojové sporty.

Po dvou hodinách tréninku jsem se otřela, sebrala věci a odnesla si je konečně do své ubikace.

Už jsem nemohla zůstat na ubikaci, stíhala mě samota. Vyrazila jsem do tělocvičny a nutno říct že trochu se mi ulevilo, když jsem viděla známý prostor. I když docela sentimentální. Odložila jsem si lahev s pitím a začela se protahovat. Dneska jsem moc neměla chuť na nic agresivního, zvolila jsem jógu a v průběhu cvičení se snažila uklidnit. Bylo ráno a přes mozaiku oken prosvítalo dovnitř atlantské slunce. Nebo, Bůh ví čí slunce to je, zavrtěla jsem hlavou a znovu se soustředila na dýchání.